13. kapitola (S)
7°C
Nebyl jsem vlk, ale nebyl jsem ještě ani Sam.
Byl jsem prosakující lůno nadouvající se příslibem vědomých myšlenek: mrazivý les kdesi daleko za mnou, holčička na houpačce z pneumatiky, drnkání prstů o kovové struny. Budoucnost a minulost se slévaly v jedno, sníh a po něm léto a pak zase sníh.
Roztříštěná pestrobarevná pavučina v popraskaném ledu. Nezměřitelný smutek.
„Same," řeklo to děvče. „Same."
Byla moje minulost, přítomnost i budoucnost. Chtěl jsem odpovědět, ale byl jsem na padrť.